Jako každý rok, tak i letos na jaře, jsme se vydali na italský termální ostrov Ischia. Letos poprvé jsme navštívili i zaniklé starobylé město Pompeje, které leží poblíž Neapole. A musím říci, že to byl zážitek opravdu velkolepý. O Pompejích jsem hodně četla i slyšela, ale to, co člověk spatří na vlastní oči, je nepopsatelné. Vůbec mne nenapadlo, že jsou Pompeje tak rozlehlé a hlavně tak zachovalé.
Nejprve tedy něco málo z historie tohoto města. Pompeje bývalo starověké město ležící v Neapolském zálivu v císařské provincii Itala (dnešní region Kampánie). Bylo založeno někdy v 7. století před naším letopočtem. Nejprve bylo pod vlivem Řecka a řeckých obchodníků a až od roku 310 př. n. l. se město ocitlo pod římskou nadvládou. V roce 62, již tedy našeho letopočtu, otřáslo Pompejemi mohutné zemětřesení, které zničilo přibližně 60% města. Z toho se ale Pompeje vzpamatovaly a vše bylo znovu opraveno a vystavěno. Některé stavby, jako Basilica nebo Capitolinum na náměstí Fora, však ještě na opravy čekaly. Ty však už ale nepřišly. To, co nastalo roku 79, víme všichni. Obyvatelé Pompejí byli přesvědčeni, že Vesuv je vyhaslý a tím pádem jim nehrozí žádné nebezpečí. Varovné signály nebrali na vědomí. Vždyť otřesy půdy zde byly na denním pořádku. Zřejmě 24. října 79 došlo k vulkanické erupci Vesuvu, kdy sopečný popel zasypal celé město, zakonzervoval a pohřbil jej. Pompeje byly zasypány až do výšky 6-ti metrů. Obyvatele města však neusmrtil popel, ale jedovaté plyny, které vdechly do plic (na 3. nadechnutí umírali) a vysoká teplota. Jedním, kdo přežil, byl Gaius Plinius mladší, který vše věrohodně popsal. Na šestnáct století pak bylo město ztraceno, než bylo znovu objeveno, a to roku 1748. Od tohoto roku probíhaly rozsáhlé archeologické práce a bylo odkryto mnoho budov a staveb, které si dnes můžeme prohlédnout a nasát atmosféru té doby, i když ne nijak radostnou…
Do Pompejí jsme vstoupili bránou nazvanou Porta Marina, prošli jsme kolem hradeb a vstoupili jsme do města v místě, které se nazývá Quadriportico dei teatri o Caserma dei Gladiatori, nebo-li jakési cvičiště gladiátorů. Ihned za ním stojí Velké divadlo (Teatro Grande). My jsme šli navštívit Malé divadlo (Teatro Piccolo – Odeion). Lze si jej představit jako malý amfiteátr s výbornou akustikou. Poté jsme vstoupili do ulic města, která jsou dlážděná obrovskými kameny, ve kterých jsou dosud k vidění koleje od vozů. Nedaleko od Teatro Piccolo stojí Menandrův dům (Casa del Menandro), který jsme se vydali navštívit. Ve většině takto zachovalých domech se dochovalo i několik barevných fresek a maleb na stěnách, které nabízejí pohled na kulturu tohoto starověkého města. Hlavní a velmi oblíbenou barvou byla pompejská červeň, oblíbená byla také modrá. Menandrův dům je typickým římským domem s atriem, což je centrální prostor nebo zastřešený dvůr a zahradou. Je opravdu neskutečné, jak zachovalé stavby v Pompejích jsou.
Naše další kroky nás zavedly do centra veškerého dění, na náměstí Fórum (Foro). K vidění je zde bývalý Tempio di Giove (Jupiterův chrám) a Santuario di Apollo (Apollónův chrám). Na jižní straně náměstí stála budova senátu. Na západní straně pak městská pokladnice a sýpky, kde dnes najdeme muzeum. Prošli jsme Archi Onorari (velká brána) a pokračovali jsme kolem známého Faunova domu (Casa del Fauno) až k domu Vettiů (Casa dei Vettii). Dům Vettiů, který patřil rodině bohatého obchodníka, je proslulý nádhernou dochovanou výzdobou stěn se stále výraznými barvami. Právě v tomto domě najdeme jednu z nejznámějších fresek – jedná se o mužskou postavu boha Priapa s obřím penisem, který znázorňuje plodnost. Celkově v Pompejích narazíme na erotické výjevy téměř na každém kroku. A nedaleko Domu Vettiů se nachází i nejstarší nevěstinec na světě, tzv. Lupanare. Z města jsem vyšli bránou Porta Ercolano, prošli jsme pohřebištěm (Nacropoli di P. Ercolano) a došli jsme k jedné z nejobdivovanějších z vil, k Vile Mysterií (Villa dei Misteri), která leží už za hradbami Pompejí. Vykopávky zde dosud nejsou dokončeny a stále probíhají. Malby na stěnách tohoto domu zřejmě představují starověké kultovní obřady a jsou zachovány v překrásných a sytých barvách.

Na závěr několik zajímavostí: